Abstrakci BETTER považuji paradoxně z celé kolekce za obraz nejnaivnější, je plný nevinnosti a spojuje se mi s ním konec dětství (nebo spíše. raný začátek dospělosti).

Svou naivitu obraz nachází v období navazování prvních opravdových vztahů, svou nevinnost ve zklamáních z opuštění a konec dětství v konfliktu s realitou a vědomím, že na tomto místě, tehdy v mých až 19 letech, začíná opravdová dospělost. Po hlubší sebereflexi vyplynulo na povrch slovo 'lepší', ba dokonce. 'lepší než já'. Velice subjektivní nastavení odkazující se k problematice, kterou vnímám pro mnoho lidí jako silně ztotožnitelnou. Jak u sebe, tak u nespočtu lidí kolem, včetně slavných příběhů jsem vypozoroval jev, jenž se mi zdá velmi inspirující. Jako mladí, nezkušení a důvěřivý lidé se dostáváme do situací jistého zklamání, které nás zcela přirozeně a nevyhnutelně tlačí do zákoutí. Zákoutí, jenž nás nutí snažit se zvyšovat si sebehodnotu mnoha způsoby, někdy konstruktivními, jindy zoufalými. Nejvíce pro to, zajistit si určitou formu pozornosti, či abychom se někomu, či něčemu, vyrovnali. Nakonec dospělost obrazu přichází v tomto momentu, v němž si přiznáváme, že taková cesta nikam nevede.

V otázkách barev hrálo klíčovou roli užití maskáčovitých odstínů, jež byly konstantně přizpůsobovány mé technice. Užití maskáčoviny je zde zcela symbolické. Proces ale ukázal, že její význam se rozšiřuje také v mezích tématiky obrazu. Maskáčový vzor byl, jak je dobře známo, původně využíván ve vojenských složkách, a dodnes slouží jako maskovací vzor pro ochranné účely. Na tomto místě je důležité zmínit, že i kompozice má svůj symbolický charakter. Zde vycházím ze slov psychoterapeutického směru gestalt, jenž mluví o nalezení svého já, své autenticity a tím pádem svého štěstí mimo jiné jako o odložení krystalové masky, za kterou se schováváme, či jsme schovávat se za ni naučení nebo donuceni (Kratochvíl, 1997). Někdy na sebe upozorňujeme natolik, že tím zakrýváme své vlastní já.