Abstrakce se stala poněkud neplánovaně základním stavebním kamenem celé výstavní kolekce WDBHG? A to nejen svým vzhledem a technickým zpracováním, ale rovněž svou myšlenkou a vlastním konceptem. Obraz BURNING FLAMES AND HEAVY RAINS se však vyjímá těch ostatním z kolekce, jelikož se jako jediný přímo nevyjadřuje, ani není inspirovaný, konkrétní životní etapou. Je motivovaný mnohem více určitým psychologickým jevem, který ale všechny obrazy, a tím právě dané životní etapy, provází.

Obraz je inspirovaný mou vlastní dlouholetou fascinací pomyslně tenkou hranicí mezi smutkem a hněvem. Jak nás jako lidi takové psychické stavy utváří, a jak mezi sebou interagují, a to především v reakci na náročné životní situace. Kolikrát se setkáváme s jakousi záměnou. Vyjadřujeme hněv pomocí smutku na straně první, stejně tak jako smutek zakrýváme za hněv na straně druhé. V jiných případech se staví tyto emoce do kauzality, kdy na sebe situačně navazují. Nicméně ve všech případech se jedná o reakční mechanismus, který nás všechny ve směru lidství pojí.

Pro výtvarné vyjádření takové myšlenky jsem zvolil poněkud jednoduchou symboliku ve formě vody a ohně, resp. deště a plamenů z výbuchu. Myšlenka konkrétně vznikla na zastávce tramvaje při pohledu do vzniklé kaluže v deštivém počasí, a mé představě, ve které se v ohybech vody projektuje plamen. Zrodila se tak myšlenka spojení na první pohled neslučitelného. Zde byla velmi příznačně velkým kreativním stimulem píseň Set Fire to the Rain (2011) od Adele, které rovněž vyjadřuje smutek a lítost z nevydařených vztahů mnohem aktivizačnějším způsobem.