Obraz je mi krásnou vzpomínku na velmi milý a sympatický pár, kteří si nechali obraz zhotovit k oslavě narození prvorozeného syna. Dominantou zde měla být tmavá, až vesmírná, modrá, doplněná o šedou a hnědorezavou.

'Ať je to jako bychom se mohli koukat do vesmíru' zněla další z požadavků. A jelikož jsem se v daném období snažil přiblížit konceptu vesmírných objektů, inspirací byla gravitace. Tudíž základní pohyb, zapříčiňující explozi v podobě zrození hvězdy. Jednalo se mi zde vlastně o prostou alegorii, ve které hraje roli vzduchoprázdno manželského páru obklopeného společenskými tlaky, které svou vědomou psychickou izolací vyvolají zdárné početí dítěte, o které se neúspěšně pokoušeli (právě kvůli společenským nátlakům).