Abstrakce nachází svou inspiraci v období, jenž vnímám jako poněkud ambivalentní a přitom zcela klíčové. Na tvorbu tohoto obrazu jsem tiše vyčkával přibližně 7 let. Jeho zamýšlená podoba a podkladový materiál se v čase proměňovali, a svůj konečný význam získal až samotnou tvorbou na podzim roku 2023. A jsem zpětně vděčný, že jsem se tvorbě věnoval až teď, kdy jsem byl schopný na období a danou tematiku nahlížet s jiným, o něco dospělejším, nadhledem, a dostatkem výtvarných dovedností, které obrazu daly adekvátní hodnotu.

Jako ústřední téma obrazu figuruje již od počátku jev, se kterým se dle mého názoru setkávají mnozí z nás, a který je na vykonstruovaný základě lidské racionality. Pojednává o vzniku, chování a vlivech mechanismu, který laicky označujeme jako potlačování emoční bolesti, ať už je vědomé či nevědomé. Vypráví, jak pro mnohé z nás je takové potlačování vlastní zranitelnosti zcela funkční a efektivní, přesto ale bolestné a nezdravé. V tomto duchu jsem pracoval s konceptem klece (v mých poznámkách jsem proces anglicky pojmenoval jako caging), který se přeneseně v obrazu vyobrazil jako jeden jasně definovaný a přitom do všech míst rozpínající se tmavý vesmírný bod (planeta, hvězda, nebula) inspirovaný nejmenovaným dětským animovaným sci-fi seriálem. Potlačování bolesti pro mne bylo motorem, který mě dostal na místa úspěchu a uznání. Dostal mě ale také na místa zmatení a záště. Nakonec vlastně ale (tehdy zcela nevědomě) odstartoval dlouhou cestu sebepoznání, nacházení sebehodnoty, sebedůvěry a vlastního já. Cestu, kterou abstrakce ve své podstatě oslavuje.