Ústředním tématem dvojice obrazů je dialog dvou osob. Mnohem hlouběji zde jde o jistou dichotomii komunikace partnerských vztahů. Jev, který je nám všem společný, a který je psychologií považován za základní kámen všech vztahů partnerských, rodinných či přátelských. Ať už těch stále existujících nebo těch pominutých.

Ve své podstatě diptych ctí všechny konverzace, které nikdy nebyly a nikdy nebudou. Na druhé straně ale nachází své opodstatnění v těch konverzacích, které naopak proběhly a sloužily jako vyjasnění, posun, uzavření a usmíření. Jedná se o výtvarné rozvinutí mé empirické zkušenosti a reflexe vlastních partnerských vztahů. A jak mě jako člověka v čase formovaly jak jejich průběhy, tak jejich nezodpovězené otázky, promarněné příležitosti či neschopnosti setkání nastaveních dvou lidí. A především, jak se propisují do všech vztahů současnosti (i těch nepartnerských), a jak i skrze ně nacházíme sami sebe.

Primárním úmyslem dvojice je zachycení určité hry vřelosti a chladu, kterou nachází v koňakových a eukalyptových odstínech. Stejně tak rozvíjí myšlenku sloučení protichůdného ve znamení určité jemnosti v obraze levém a drsnosti v obraze pravém. Toto vše bylo zamýšleno propojit do jednoho společného centrálního bodu světla

Ačkoliv byly obrazy tvořené jako dvojice, miluji na nich, že fungují i odděleně. Stejně tak, jako když dva lidé fungují jako pár, ale zároveň nikdy nezapomínají, kdo jsou, když jsou od sebe, ať už momentálně či trvale.